Destruction AllStars - promarněná šance

Původně se mělo jednat o launch titul PS5, ale nakonec jsme se hry dočkali až nyní v rámci PS Plus a to rovnou na dva měsíce. Stojí za vyzkoušení?

Destruction AllStars původně měly být jedním z launch titulů nové konzole PlayStation 5, ale nakonec byly odsunuty až na letošní únor, kdy dorazily jako PS Plus hra zdarma a to dokonce na dva měsíce. Nakonec je to asi dobře, protože v takové podobě, jaké momentálně jsou, by při launchi zapadly zcela určitě, nemluvě o tom, že plná cena je s ohledem na obsah dost diskutabilní, ale o tom si povíme dále.

Námětem hry je kombinace destrukčního derby ve vozidlech, ze kterých ale můžete vyskočit a chvíli běhat po vlastních, sebrat auto někomu jinému nebo si vzít některé neobsazené, kterých jsou po arénách spousty. Jako pěšák navíc můžete vyskočit na plošinky zavěšené nad herní plochou, posbírat zde bonusové diamanty a vyhnout se všemu mumraji pod vámi. Běhání po vlastních je nicméně jen taková okrajová činnost a drtivou většinu času strávíte ve vozidlech.

Hra nabízí spoustu různých postav, které jsou, trochu po vzoru Overwatche, vyvedeny v hodně bláznivých kostýmech, přepálených tělesných proporcích nebo egem. Každopádně do stylu hry to dobře sedí. Každá postava má speciální schopnost a vlastní vozidlo. Občas je problém, že některé schopnosti jsou víceméně k ničemu, zatímco jiné jsou neúměrně silné, ale to se časem doladí. Vozidla také nabízí různou variabilitu, hodně odlišné vzhledy a také jízdní vlastnosti. Vozidla toho nijak moc nevydrží a proto, abyste nepřítele co nejvíce poškodili a sami neutrpěli moc velké škody, musíte použít speciální úder při kterém se rozjedete a silně narazíte.

Než se pustíte do multiplayerových bitev, je vhodné si prvně vyzkoušet, co se jak dělá a jaké možnosti hra nabízí. K tomu je tu tréninkový mód proti umělé inteligenci, případně potom arcade mód o třech úrovních obtížnosti rovněž proti botům. Hra vás tak postupně naučí, jak se dělají silné útoky, jak se vyhnete nepřátelskému nájezdu, ale také jak berete v krátkém quick time eventu ostatním hráčům jejich vozidla. Potom je vhodný čas to konečně zkusit naostro.

Hra momentálně nabízí dva módy pro jednoho hráče a dvě týmové varianty. Základem pro jednoho hráče je mod Mayhem, což je variace na deathmatch. Cílem je zlikvidovat nebo způsobit škodu co nejvíce nepřátelům, abyste na konci měli nejvíce bodů. Druhým módem pro jednoho hráče je Gridfall, kde se pustí 16 hráčů do arény, které se postupně propadá podlaha. Nejsou tu žádné respawny, takže vyřazení je definitivní, a to se může povést jak naražením do nepřítele, tak propadnutím přes okraj arény. Cílem je samozřejmě zůstat poslední. Následují dva multiplayerové módy, které reprezentuje Carnado. Tady za narážení a ničení získáváte ozubená kolečka, která musíte vozit do centrálního víru. Jakmile je tam dovezete, započtou se pro váš tým a pokračujete dále. Asi není třeba zmiňovat, že vítězí tým, který jich posbírá více. Posledním módem je Stockpile, kde opět vyrážíte z nepřátel kolečka, ale ty lze sebrat pouze při pohybu po vlastních a je třeba je donést do jednoho ze tří míst na mapě, aby se opět započetly pro váš tým.

Obsahu tedy není extra moc, a to je jeden z hlavních problémů hry. K dispozici je sice několik arén, které se střídají, ale po pár zápasech už to pro vás nebude nic nového. Navíc mapy, byť nejsou nijak velké, trpí vzácnou vlastností, že se zde snadno ztratíte a případně budete dlouhé vteřiny hledat, kde jsou vůbec soupeři. To jsou poměrně nudné chvíle, které jsou zcela v kontrastu toho, kdy se všichni srazíte uprostřed arény, budete se snažit vyhýbat se útokům protivníkům a snažit se sami ze všeho trochu něco vytěžit, což především v počátečních hrách znamená, že nebudete vědět, co v tom chaosu dělat dříve.

Co se dá naopak hodně pochválit je prezentace hry. Grafika i celkový design hry je provede na jedničku, všechno je správně „crazy“ a při pohybu to skvěle vypadá. Navíc jsou velmi přehledně provedena i všechna menu a ani to bohužel dnes není standardem. Co je ale opravdu podivné je absence jakékoliv hudby v zápasech. Sice díky tomu slyšíte srážky, zvuk aut a podobně, ale nějaká úderná a akční hudba by bitvu naopak podpořila a dodala ji dynamiku. Autoři aspoň využili možnosti ovladače DualSense a ovladač vám tak dává během hraní haptickou odezvu díky které poznáte, že se něco děje, nebo že vám něco hrozí.

5

Jako prakticky každá multiplayerová hra nabízí i Destruction AllStars možnost upravovat si hlavní hrdiny a jejich vozidla. Jedná se jen o kosmetické změny, které nemají na hratelnost vliv a můžete si je otevřít jak postupným levelováním, tak nákupem za herní měnu. Tu získáte i hraním, ale není jí moc a samozřejmě je tu možnost koupit si jí za reálné peníze. Ty budete muset investovat, pokud si budete chtít zahrát „Challenge serie“, kde naleznete lehký příběh a různé minihry pro jednoho hráče. Bez zaplacení si je ale neotevřete, respektive tu první máte zdarma. Je to škoda, protože zrovna tyhle arkádové "mise" jsou asi nejzábavnější na celé hře.

Idea hry není vůbec špatná a za jistých okolností by se mohlo jednat o hodně dobrý titul, který si určitě spousta hráčů oblíbí, nicméně absence obsahu, nedostatky v soubojích samotných a řada podivných designových voleb ze hry dělají spíše jednohubku, která vám po pár hodinách už nemá co nabídnout a drtivá většina hráčů u ní dle mě nevydrží. Nemluvě o tom, že až hra nebude v rámci PS Plus zdarma, měla by stát plnou cenu AAA her, tedy 2 000 Kč, a to je za nabízený obsah naprosto nereálná částka. Ostatně uvidíme, až akce na hru skončí, co to následně udělá s jejím prodejem a cenou. Prozatím, pokud si platíte PS Plus, máte možnost si ji zdarma vyzkoušet a určitě to udělejte, protože je to zajímavá zkušenost, bohužel ne na moc dlouho.